Děti mají vždy právo na část z hodnoty dědictví. Vydědit je není snadné

Způsob řešení dědictví je nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude totiž jeho pozůstalost rozdělena podle zákona. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad, děti – a případně i jejich potomci – jsou tzv. nepominutelnými dědici. Mají tak zákonem stanovený minimální podíl na dědictví. Nárok na něj ztratí jen v případě vydědění, které ale lze ve skutečnosti realizovat poměrně obtížně.

„Při sepisování závěti nebo jiných pořízení pro případ smrti s cílem dobře právně ochránit svůj majetek je třeba na nepominutelné dědice pamatovat. Děti musí vždy dostat zákonem stanovený minimální díl, který u nezletilých potomků činí tři čtvrtiny a u zletilých vždy jednu čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu. Nelze to ani v závěti jinak omezit nějakými podmínkami nebo pouze uvedením vůle zůstavitele,“ uvádí advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. „Zákon je v tomto případě velmi přísný a vydědění je v praxi obtížně realizovatelné,“ dodává.

K vydědění může teoreticky dojít jen v případě zákonem stanovených důvodů:

· potomek neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,

· potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem,

· potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli (rodiči), jeho předku, potomku nebo manželu,

· potomek spáchal zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli (zůstavitele k ní donutil, lstivě svedl, překazil ji, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil), ledaže mu to zůstavitel výslovně prominul,

· potomek vede trvale nezřízený život,

· potomek je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

V praxi však přichází v úvahu jen velmi omezené množství z nich.

Mezi nepominutelné dědice patří vlastní děti, případně jejich potomci, tedy vnuci či pravnuci zůstavitele. Spadají sem i děti osvojené nebo dosud nenarozené. „Zajímavé je, že pokud dojde k platnému vydědění, tak na místo tohoto dědice mohou nastoupit jeho potomci. Ale ani ti nebudou dědit, pokud v době smrti zůstavitele ještě vyděděný potomek žije. To se však netýká případu marnotratného dědice, kde podmínkou vydědění je, že povinný díl dostanou jeho děti, popř. jejich potomci,“ vysvětluje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

To, zda vydědění bylo možné, se posuzuje podle stavu ke dni smrti zůstavitele. Pokud v rámci řízení o pozůstalosti dojde ke sporu o vydědění některého z dědiců, může se dotyčná osoba bránit u soudu.

Povinný díl, na který mají nepominutelní dědici nárok, přitom není představován podílem na pozůstalosti, nýbrž jen a pouze peněžní částkou rovnající se hodnotě tohoto povinného dílu. „Pokud tedy nepominutelný dědic nebude uveden v závěti, ale nebudou splněny podmínky k jeho vydědění, bude mít nárok na povinný díl. Nemůže však požadovat žádné věci z pozůstalosti, ostatní dědicové jej mohou pouze vyplatit,“ upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.